Čirůvka zemní

Čirůvky

Jedlá

Čirůvka zemní

[ Tricholoma terreum (Schaeff.) P. Kumm.]

Klobouk: Až 80 mm, zpočátku kuželovitý, zvoncově kuželovitý, později rozprostřený s nápadným tupým hrbolem, nejprve plstnatý, potom vláknitě šupinkatý, šedý, šedohnědý, hnědý nebo šedočernavý, ve stáří paprsčitě rozpraskaný.

 

Lupeny: Jsou středně husté, křehké, u třeně zoubkem vykrojené, v dospělosti s roztrhaným ostřím, v mládí bělavé, později popelavě našedlé.

 

Třeň: Až 80 mm, válcovitý, křehký, někdy zakřivený, bělavý až našedlý, vláknitě až jemně šupinkatý.

 

Dužnina: Je křehká, v klobouku našedlá, ve třeni bělavá, má zemitou a slabě zatuchlou vůni, nebo vůni připomínající pach syrových brambor a nevýraznou chuť.

 

Biotop: Roste od srpna do listopadu, v jehličnatých a smíšených lesích především pod borovicemi.

 

Význam: Čirůvka zemní je jedlý druh houby, který se nevyrovná ovšem čirůvce havelce. V kuchyni je všestranně použitelná,

 

 

Možnost záměny:Jedlá čirůvka havelka (Tricholoma portentosum), je mohutnější, má vrostle vláknitý klobouk bez šupin, nažloutlý třeň a oříškovou chuť dužniny. Jedlá čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum), má bílou dužninu která žloutne moučnou vůni a lupeny ve stáří žloutnou. Jedlá čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum), má ve stáří lupeny citronově nažloutlé a moučnou vůni.

 

Jedlá čirůvka vlnatá (Tricholoma gausapatum), má vlnatě plstnatý klobouk bez šupin a který je výrazně šedohnědý a modrošedým nádechem lupenů. Jedovatá čirůvka žíhaná (Tricholoma virgatum), ta má husté a tmavě tečkované lupeny a nahořkle palčivou chuť a roste zejména v podhorských smrčinách.